Tato bajka je o včelách a sršních. Příběh se odehrává v lese ve včelím úlu, který si včely svou pracovitostí postavily. Po dlouhé zimě včely opět začaly létat z květu na květ a sbírat šťávu. Ze šťávy vytvořily med, který donesly do pláství. Jednoho dne kolem letěly  sršně,ty zahlédly úl a včely. Sršně napadlo, že by si mohly osladit život, a tak vymyslely plán, jak se dostanou do úlu. Šest sršní letí z jedné strany, po chvíli dalších dvacet z jiné strany a tak dál budou pokračovat dokud se  nedostanou do úlu. Sršně sedo úlu úspěšně dostaly, vtom včely dostaly také nápad jak sršně vy-hubit. Včely se dostaly do úlu k sršním, akorát včel bylo 5krát více. Postupně je začali hubit jednu po druhé tím, že je obklopily, sršně nemohly dýchat a udusily se. Jednu třetinu vyhubily a zbytek nakonec uletěl.   

Ponaučení: I slabší mohou zvítězit, když zvolí správnou taktiku.  ( A.B.)

Ze života kobylky 

Jednoho dne se jde pan Kobylka najíst na určené místo, kde má svou rostlinku. Jak jde, tak slyší nějaký zvuk, zní to jako by někdo volal o pomoc. Pan Kobylka přemýšlí o variantě jít se najíst. Ale nakonec se rozhodl pro druhou variantu, jelikož si řekl, že žádné jídlo není důležitější než život. Tak se okamžitě rozeběhne a když dorazí na místo, tak vidí pana Včelu, který je zaseknutý pod spadlým stonkem. Jelikož stonek nebyl nějak velký, tak ho Kobylka v pohodě zvednul. Za to mu pan Včela hrozně děkoval a dal mu med. Kobylka mu poděkoval a jejich cesty se rozdělily. Pan Kobylka tento den bral jako zlomový v jeho životě , jelikož zachránil život a taky si z toho dne vzal jedno životní pravidlo, které ještě trochu pozměnil a to zní: nic není důležitější než život. Tímto pravidlem se držel do konce svého života.  ( Š.K.)

Já a včela medonosná 

Žiju na vesnici, kde se snažíme třídit odpad a uklízet ulice okolo našeho domu. Vedle v ulici bydlí kamarádi mých rodičů, kterým říkám strejdo a teto.  Co je, ale na strejdovi zajímavé? To, že chová včely. V loňském roce, když byla sezóna, mě strejda pozval, jestli mu nechci pomoci tzv. vymetat med. Co já na to? ,, Jasně, přijdu rád“ Když jsem se dozvěděl, co všechno se musí udělat, než přijde ten krásný, zdravý med k nám na stůl, stál jsem jako socha. Vytáhnout rámy s plástvemi z úlu, omést včely, odvíčkovat plástve od vosku a nakonec vložit rámy do vymetače, kde se za rychlých otáček odpojí ta sladká dobrota. Docela často se stane, že se včeličce něco nelíbí a píchne, ale bohužel umře.

Za pomoc nás samozřejmě odměna nemine. ,,Mňam“ Ale stejně největší sranda je, když si dáte trubce na dlaň, protože to strašně lechtá, když vám po ní leze. Když jsem tohle všechno zažil, byl jsem zvědavý a něco si o včelkách zjistil.   

Dozvěděl jsem se, že ,,včela medonosná,,  patří mezi čeleď včelovitých  a do řádu  blanokřídlý hmyz. 

Jde o jednoho z nejznámějších zástupců společenského hmyzu. Líbí se mi, jak ty včely mají na nožičkách ten pyl. Smutné je, že když vás píchne do nohy, upadne zadeček s žihadlem a následovně umře.  

Nejvíce se mi na včelách líbí jak bzučí, je to takový příjemný zvuk. 

Včely hlavně prospívají kytkám, protože když si včela sedne na jednu kytku a nasbírá pyl, tak ten pyl přenese na druhou květinu a oplodní ji. Tím se byliny a jiné kvetoucí rostliny rozmnožují a zachraňují betonová sídliště. Jsem rád, že takový hmyz ještě na naší zemi máme, ale musíme jej chránit.  ( R.P.)